Vodácký kurz - MORAVA 2019

Pro vodácký kurs v tomto školním roce jsme s kolegou Michalem Kubíkem vybrali řeky Moravu a Dyji.

Jelikož termín kursu je nutné vzhledem k vytíženosti autobusu s vlekem, který nás celou dobu doprovází, určit už na podzim, vybrali jsme týden od soboty 1. června do pátku 7. června. Nakonec se tato volba po proměnlivě propršeném a chladném květnu ukázala jako velmi a velmi šťastná. Slunce nás doprovázelo celé dny, déšť vždy těsně minul naše tábořiště a bouřka nás mírně potrápila až během poslední noci v Olomouci.

Oproti loňské Berounce, kde nás jelo téměř třicet lodí a k přeplněnému autobusu jsme museli vzít ještě dodávku, se jednalo o téměř „rodinnou“ akci. Nebylo nás ani třicet, všechny lodě se daly v pohodě uhlídat a na každém tábořišti jsme měli pár stanů.

Jako základnu pro zahájení kursu Michal vybral Vilu Háj u Třeštiny. Zde jsme po sobotním příjezdu a zakempování v nádherném prostředí provedli základní výcvik a zopakovali pravidla vodácké bezpečnosti. V neděli jsme se pouze s loděmi vyvezli do Postřelmova a tam jsme zahájili opravdové splouvání řeky Moravy. Po šestnácti kilometrech na rychle tekoucí nelehké vodě a několika „cvaknutí“ jsme byli odpoledne u Vily Háj.  V pondělí jsme zabalili věci do autobusu a pokračovali po řece dále po proudu. Morava je překrásná řeka, hodně meandruje, díky chráněné krajinné oblasti protéká divokou přírodou, nutí vodáky být neustále ve střehu, občas se přetahují spadlé stromy, někdy hodně na těsno podplouvají… Díky nadnormálně zvýšenému průtoku (např. v Moravičanech je limit 72 cm, my měli 108), o kterém místní říkali, že odpovídá březnovému stavu, jsme se prakticky nesetkali s klasickým a všemi vodáky tolik nenáviděným „volejem“.                   

Po několika etapách s přenocováním v Moravičanech, Litovli a na Hynkově jsme dorazili do kempu v Olomouci. Náš původní plán zahrnoval přejezd do tábořiště Nové Mlýny na Dyji, kde jsme chtěli v pátek splout „Moravskou Amazonku“ Zámeckou Dyji. My jsme se však z důvodu ušetření kilometrů rozhodli strávit na Moravě ještě jeden den a na Dyji nejet. Teprve večer nám u zpráv došlo, že nad námi držel ochrannou ruku sám vodácký bůh Melounek (jak o něm píše ve své knize Proč bychom se netopili Zdeněk Šmíd). A pak i krátká noční „přeprška“ s hromy a blesky nám ve srovnání s tím, co se dělo předcházející den odpoledne pod Pavlovem a čemu jsme se vyhnuli, připadala jako jarní deštík.

Takže vodácký kurs Morava 2019 nám nádherně vyšel, kromě jednoho ztraceného pádla se nic špatného nepřihodilo, nikdo neměl žádný větší úraz a zcela nečekaně jsem za celou dobu vyndával jen jedno klíště! A víte komu? Našemu skvělému, šikovnému (všude se vešel, ze všeho i s vlekem vyjel…), ochotnému panu šoférovi!

Vodácké AHÓÓÓÓJ  Mgr. Jan Váně, jeden z vedoucích kursu (8.6.2019)